CZ / EN

Symbol úspěchu i zla je tady už 220 let


Ladislav Tajovský o založení, historii a současnosti New York Stock Exchange


Stojíme pevně, v oku žár, vstříc slunci píseň letí,

sežíme práci dělníků a šťastný spánek dětí.

Kdyby snad vrazi z Wall Streetu přepadli nás jak saně,

poznají záhy lidu hněv, promluví naše zbraně!

 

Tklivá slova Dušana Jasánka z Černých baronů bavila svého času nemálo Čechů a Češek pevně usazených v socialistické realitě. Přestože počet těch, kdo měli osobní zkušenost s adresou z dolního Manhattanu, limitně atakoval nulu, všichni tak nějak ze školních lavic tušili, že jestli někde sídlí Lucifer a jeho sebranka, tak právě tady.

Včera to bylo přesně 220 let od chvíle, kdy se v č. p. 11. sešlo čtyřiadvacet obchodníků, aby uzavřeli dohodu – podle platanu, pod kterým seděli, zvanou Buttonwoodská – v níž se zavazovali k budoucím pravidelným setkáním za účelem obchodování s cennými papíry. Nešlo o nic převratného, dokonce ani v Americe to nebylo poprvé (už dva roky něco podobného fungovalo v nedaleké Filadelfii); přesto tito pánové položili základy instituce, která je dnes synonymem kapitalismu a pro mnohé koncentrací toho, s čím je třeba nesmiřitelně bojovat.

Dnešní název – Burza cenných papírů v New Yorku (angl. zkratka NYSE) – platí od roku 1863 a přes více než skromné počátky nemá tento středobod světových akciových trhů co do tržní kapitalizace a objemu realizovaných obchodů konkurenci. Řádově se mu blíží pouze technologický NASDAQ, ale i ten ztrácí desítky procent.

Závratná rychlost bohatnutí a chudnutí NYSE je vším, jen ne místem pro klidné povahy. Vzhledem k tomu, že si jako jedna z mála velkých burz stále drží podobu aukce, má každodenní míra stresu v sále pro běžného smrtelníka obludné rozměry. Všichni známe hystericky křičící a všemi končetinami rozkládající mládence, kteří s deseti telefony v ruce reagují na několik vteřin známé – a přesto již zastaralé – zprávy ze všech koutů světa. Nervy a miliardy dolarů tečou proudem jako málokde jinde.

Princip, podle nějž NYSE i její menší – byť třeba i výrazně starší – konkurenti fungují, je přitom překvapivě jednoduchý. Stejně jako na konci 18. století je místem, kde se potkávají jedni, kteří chtějí prodat, s jinými, kteří chtějí koupit. Rozdíl je pouze v rozměru. Všeho: obchodovaných cenných papírů a derivátů, počtu „brokerů“ a hlavně peněz, které se zde v pracovní dny otočí. S trochou nadsázky se dá říct, že nikde nejde tak rychle zbohatnout – nebo zchudnout.

NYSE je také místem, kam si velké firmy, jejichž akcie jsou zde kotovány, chodí pro kapitál. Ten získají tak, že investorům nabídnou za jejich peníze vlastnický podíl a možnost profitovat z budoucích zisků. Nejde tak vlastně o nic menšího než obchodování s důvěrou v dobré hospodaření firmy v příštích měsících a letech. Díky obrovskému objemu informací, které se zde střetávají, získá každý – v dnešní on-line době prakticky v reálném čase – představu o tom, jak perspektivu firmy, která jej zajímá, vnímají ostatní. Ve zdánlivě nepřehledné směsi čísel je pro nezasvěceného prakticky nemožné se vyznat – je to ale mnohem snazší, než se na první pohled zdá.

Člověk nemusí být odborníkem na vysokou matematiku, aby mu byly zřejmé dvě základní věci: za prvé je dle zákonů velkých čísel pravděpodobné, že až téměř kosmický rozměr střetávajících se informací poskytuje do značné míry objektivní zprávu o stavu té které firmy. Jenže, a to je za druhé, právě jen do značné míry, nikoliv absolutně. Díky tomu, že burzovní indexy (ten nejznámější, Dow Jones, pochází právě z NYSE) většinou poskytují objektivní informace, vedou situace, kdy tomu tak není, ke ztrátám, které mají mnohdy až apokalyptické rozměry. A tím je pak zpětně ovlivněn i samotný index, který zase kvůli tomu generuje informace vedoucí k dalším chybným rozhodnutím atd.

Jinými slovy fakt, že drtivá většina informací, které burza o obchodovaných firmách poskytuje, je v rámci možností objektivně správných, vůbec neznamená, že to platí vždy a u všech cenných papírů. Triviální pravda, kterou není třeba zmiňovat, řeklo by se, tohle přece platí úplně pro všechno, co člověk dělá. Jenže na burze jde o peníze, dost peněz, a k tomu většinou o peníze někoho jiného, než je ten, který s nimi obchoduje.

Navíc dnešní doba tzv. vysokofrekvenčního obchodování, stojící čistě na spojení matematiky a hypervýkonné výpočetní techniky, nabízí možnost pohádkového zbohatnutí i při miniaturních pohybech cen akcií. Asi není daleko od pravdy názor, že to už s trhem a skutečným zájmem o obchodované firmy nemá moc společného. Jediné, co se s tím dá dělat, je vše zpovzdálí sledovat a čekat, až to praskne. Jako už mockrát.

Černé (nejen) pátky Newyorská burza se již několikrát v historii stala místem drastických propadů, kdy v krátké době jako v komíně zahučel majetek v řádu převyšujícím představivost běžného smrtelníka. Z poslední doby si mnozí vybaví tzv. Flash Crash (asi nejlépe „bleskový krach“) z května 2012, kdy stačilo pár informací o vývoji řecké ekonomiky, aby během několika minut index proletěl dolů o 9 %. Ještě známější je černé pondělí z října 1987, kdy během jednoho dne ztratil Dow Jones téměř 23 % a skoro půl bilionu dolarů tržní hodnoty vyletělo oknem. Oba tyto krachy přímo souvisejí s rozvojem elektronického obchodování a celkem zřetelně ukázaly, tedy samozřejmě těm, kteří chtěli vidět, že i složité výpočty mohou vést k parádním ztrátám, i kdyby v 99,99 % případů končily ziskem.

Ze všech propadů v historii Wall Street je však nejznámější ten z října 1929. Přestože byly od té doby co do denních ztrát překonány, zůstávají černý pátek, resp. černé úterý symbolem konce tehdejších iluzí o nepřerušovaném růstu. Na konci pádu v roce 1933 byl výnos průměrně akcie minus 87 %, tj. každý, kdo v roce 1929 držel průměrné akcie v hodnotě 100 dolarů, přišel za tři a půl roku o 87 z nich. A to není úplně dobrá investice. Vše, co známe o „vrazích z Wall Streetu“, má kořeny právě v roce 1929.

Ekonomové a historici, kteří dodnes označují právě krach burzy za příčinu následné Velké hospodářské krize, poskytují zdánlivě nezvratné důkazy o potřebě spoutat zběsilé tržní síly, kvůli nimž postihla světové hospodářství největší krize moderních dějin. Jenže. V ekonomii se nemůžete mýlit víc, než když tvrdíte právě toto. A jak k tomu pak chudák NYSE přijde, navíc v době, kdy slaví kulaté narozeniny. Tak jí popřejme co nejvíc opatrných investorů a co nejméně těch, kteří bezmezně věří v neomylnost lidí a strojů. 


Ladislav Tajovský

vyučující na KHD NF VŠE a předseda vědecké rady ISEP


Datum: 18.5.2012, Autor: Ladislav Tajovský, Zdroj: Hospodářské noviny, Rubrika: Názory, Strana: 09