CZ / EN

Konference "Evropská dluhová krize"


Nebyli jste na naší konferenci 10. 11. 2011? Přečtěte si, o čem se mluvilo!


Konference Evropská dluhová krize

10. 11. 2011, Praha

 

Ve velmi turbulentní době pro zahraniční politiku a evropskou (ale i globální) ekonomiku se v Praze uskutečnila velmi aktuální konference Institutu pro studium ekonomiky a politiky s podtitulem „Evropská dluhová krize“. O aktuálnosti tématu budoucnosti eurozóny a vůbec celého dosavadního fungování Evropské unie svědčí, že se ve čtvrteční podvečer sešlo v atriu Cevro Institutu na padesát návštěvníků z akademické, veřejné i soukromé sféry.

Na konferenci vystoupila silná čtveřice mluvčích – Ladislav Tajovský, vyučující na Katedře hospodářských dějin Národohospodářské fakulty VŠE v Praze; Petr Koblovský, který působí na Katedře institucionální ekonomie NF VŠE; Marek Hudema, publicista Hospodářských novin; a konečně Ivo Strejček, poslanec Evropského parlamentu za ODS.

Po úvodních větách Ivo Strejčka o tom, kdo a co je Institut pro studium ekonomiky a politiky a o důležitosti tématu, které si konference vytyčila, vystoupil Ladislav Tajovský. Jakožto přední odborník na Velkou hospodářskou krizi dal současné problémy eurozóny do kontextu s historickou zkušenosti evropských států. Na příkladu toho, že na počátku 18. století byla nejrozvinutější zemí světa Čína ukázal, jak vratká může být pozice západní civilizace coby ekonomického a kulturního lídra.

Dle Ladislava Tajovského jsou problémem současné Evropy skryté hluboké systémové defekty, které současná krizová situace pouze projektuje do očividné podoby. V minulosti byly státní dluhy většinou důsledkem jednorázových událostí jako byly války, ale dnes jsme v situaci, kdy jsou dluhy kumulovány přímo systémem. Tajovský také varoval před jednorázovými řešeními problémů bez hlubokých systémových změn a změny paradigmatu přemýšlení evropské společnosti.

Za významnou tezi Ladislava Tajovského lze pokládat jeho obavu o společenský vývoj na evropském kontinentu, který může vyústit v přepis společenské smlouvy mezi občany a jejich politiky, což může zásadně proměnit politickou mapu Evropy.

Jako druhý vystoupil Petr Koblovský s krátkým nahlédnutím do behaviorální ekonomie a procesů rozhodování každého z nás. V úvodu své prezentace demonstroval, že člověk má vrozený sklon neustálého poměřování se s ostatními, což je mimo jiné důvod  zadlužování Evropy kvůli dohánění životního standardu USA. Lidé podléhají fiskální iluzi, kdy jsou daňové odvody odděleny od nároků na čerpání a většina lidí proto bere stát jako levnou dojnou krávu.

Na dalších slidech prezentace Koblovský stručně představil sklon lidí ke statusu quo (když to funguje, proč to měnit), sklon k neracionálnímu optimismu (dobré věci se mi stanou s mnohem větší pravděpodobností, než ty špatné) a časovou nekonzistenci rozhodování (preference líbivých nesystémových okamžitých  řešení oproti pozitivním systémovým změnám v dlouhodobém horizontu).

Z identifikace těchto sklonů, které ovlivňují rozhodování voličů vyvodil Petr Koblovský doporučení pro státy zmítající se v krizi. Příjmová a výdajová disciplína; vázání příjmů a výdajů na reálný vývoj ekonomiky; splácení dluhů rozpočtovými přebytky a systém, kdy vládní výdaje budou tak velké, jaké budou opravdové příjmy.

Třetím vystupujícím na konferenci byl novinář Marek Hudema, který se problematikou eurozóny zabývá v Hospodářských novinách. Téma, které si zvolil, odráželo jeho profesní zájem – tedy popis aktuální situace v eurozóně a návrh možných scénářů řešení.

Hudema konstatoval, že hlavní problémy eura vznikly už z vlastní filosofie jeho fungování. Při vstupu do eurozóny některé ze zemí nepokrytě falšovaly makroekonomické údaje a v následujících letech nebyla dostatečná kontrola a účinné mechanismy vymáhání rozpočtové kázně. V synergii s upadající konkurenceschopností evropských ekonomik a černým pasažérstvím zejména jižních států v projektu eura, vznikla třaskavá situace, která se odkrývá v posledních měsících a týdnech. 

V popisu jednotlivých řešení od posílení Evropského stabilizačního mechanismu až po možnost rozpadu eurozóny Marek Hudema uvedl, že problém nemá technické, ale politické řešení, protože projekt eura nikdy nebyl projektem ekonomickým, ale právě politickým.

Čtveřici úvodních vystoupení uzavřel europoslanec Ivo Strejček. Ten z každodenní praxe popsal, jak probíhají jednání v Bruselu o budoucnosti eura.

Za podstatné považuje zdůraznit probíhající souboj mezi tzv. komunitárním přístupem řešení současných problémů (stále více moci je koncentrováno do rukou evropských institucí) a mezivládním principem (hlavy států, kteří mají ve svých zemích své voliče, vyjednávají mezi sebou bez ohledu na zájmy evropských institucí). Připomněl, že v současném schématu řešení zcela chybí respekt k vůli občanů členských států, což povede k růstu napětí jak uvnitř států samotných, tak mezi nimi navzájem. Obává se, že záchrana eura „jako symbolu ztělesněné Evropy“ (Merkelová) dojde „...za každou cenu...“. 

Ivo Strejček zdůraznil, že evropské instituce (Evropská komise, Evropský parlament) nejsou řešením problému, ale naopak jeho součástí a proto musí dojít buďto k jejich transformaci či úplnému zrušení. Svoji argumentaci opřel o tvrzení, že „...současné evropské instituce řeší současné problémy metodami a přístupy ze 70.let minulého století...“.

Ve druhé části konference přišel čas na dotazy z publika, na které vystupující odpovídali. Vzhledem k hojné účasti v debatě bylo vidět, že účastníky téma současného vývoje eura zajímá.